Viděl jsem hory plné ledu, však zpívat o nich nedovedu. Jiskřily v dáli nad horami jak bleděmodré drahokamy. Když ale vidím na obzoru uprostřed kraje nízkou horu, na nebi mráček běloskvoucí, přestane srdce chvíli tlouci.
Oblaka letí v klasech zralých a koně dupou po maštalích. V panácích jsou už všude snopy a Svatý Jiří zvedá kopí, aby je vrazil ve chřtán dračí - a motýl spěchá po bodláčí a jako krůpěj na prstenu třpytí se drobná kvítka rmenu.
Tu nemohu se vynadívat a všechno ve mně začne zpívat. Zpívat a plakat, maminko má, jak je to hezké u nás doma.
