Z dob minulých

Společně s vinicemi, které obstaráváme, jsme koupí pozemku od Jiřího Jana prince z Lobkowicz v roce 2019 získali nemovitost – bývalý zámeček Turbovice. Pohled na kdysi honosný letohrádek je to neveselý, neboť objekt, od roku 1945 po vystřídání několika majitelů a nájemců, chátrá. Zámeček je nyní v dezolátním stavu a tak jeho záchrana bude velmi náročná. Jsme sice na začátku… ale věříme, že se nám tento nelehký záměr podaří splnit a už teď se těšíme, že sem vrátíme zpět život.

Rod Turbů se na historickém vývoji, politice i kulturním životě mělnické lokality, zejména pak především v Borku a na Skuhrově podepsal velkou měrou.  

V dubnu 1729 koupil Skuhrov i s přilehlými vinicemi rytíř Jan František Turba. Na tehdejší vinici Vlková pak nechal vystavěl zámeček, kde rodina Turbů pobývala celou dobu až do svého odchodu v roce 1796. Součástí letohrádku je také doposud dochovaný kládový vinařský lis. Na pozemku se nachází dvě patra sklepů a studna hluboká 48 m, z níž se vytahovala voda okovem.

Nejenom rytíř Turba, ale i jeho potomci zakládali na Skuhrově rozsáhlé vinice. V r. 1762 připojili ke skuhrovskému dvoru i dvůr za Velkým Borkem. Koupě to ale byla, jak později zjistil, nevýhodná, proto ho později nazval Přeplatil.

V r. 1796 usedlost s veškerými pozemky od Turbů odkoupil Antonín Isidor kníže z Lobkowicz a následně ho připojil k panství mělnickému.

Objekt turbovického lisu po roce 1948 připadl Státnímu statku Mělník, který zde obhospořadoval vinice a využíval sklepy ke skladování vína. Usedlost nebyla od války udržována, některé hospodářské stavby musely být pro zchátralost zbourány. Nemovitost také značně utrpěla nevhodnými stavebními zásahy a přístavbami v 50. a 60. letech min. století, v objektu se střídali různí nájemci. Byla zde i opravna zemědělských strojů. V rámci restitucí byly vinice i objekt lisu vráceny v roce 1992 původnímu majiteli (J. Lobkowiczovi).

Zámeček Turbovice ve 21. století

Rod Turba z Turby

Turbové z Turby pochází z obce Milhostov (dvůr č. p. 1). Zde se prvně uvádí Šimon Turba († 1619), císařský proviantní komisař. Jeho syn Filip Jakub Turba zde byl rychtářem († 1681). Jeho syn Jan Jindřich (1650, Milhostov – 1704, Praha) vystudoval práva, stal se zemským advokátem v Čechách, profesorem kanonického práva, přísedícím arcibiskupské konzistoře, císařským radou, kancléřem velkopřevorství řádu johanitů v Čechách a v letech 1696-1697 a v letech 1700-1701 rektorem pražské university. V roce 1701 byl povýšen do rytířského stavu s právem pečetit červeným voskem. Vlastnil dům na Malé Straně v Praze „U tří andělů“, dům v Karmelitské ulici v Praze, letohrádek u Prahy (Turbová, Turbovka), vinice u Mělníka spolu se statkem Turbovice a Skuhrov.

Jedním z jeho synů byl Jan František (1685, Praha-1760, Vídeň), doktor práv, dvorní rada, rada komorního soudu a české dvorské kanceláře. Roku 1732 zdědil statek Turbovice, Skuhrov, domy v Karmelitské ulici a na Maltézském náměstí v Praze, dále pak statek Kostelní Bříza na Sokolovsku.

Turbovický křížek

Současný křížek se datuje k 24. dubnu 1906. Byl postaven na místě staršího dřevěného kříže připomínajícího usmrcení dcery rytíře Turby.

Pověst – Příběh dcery rytíře z Turby
Rytíř Turba měl dceru, která také pobývala v letohrádku. Když dospěla, zajímali se o ni mladí šlechtici z okolních usedlostí a panství. Jeden z nich, jehož jméno již není známo, se rozhodl získat dceru rytíře Turby poněkud nevybíravým způsobem. Jelikož o něj neprojevovala zájem, neviděl jiné východisko než ji unést. Schoval se v mlází na rozcestí staré cesty na Starou Boleslav a příjezdové cesty k zámečku a počkal na příhodný okamžik, kdy se slečna vracela již za tmy domů na letohrádek cestou od Skuhrova. Když se dostala se svým koněm na pěšinu k letohrádku, vyběhl mladý šlechtic z úkrytu a chtěl slečnu lapit. Polekal ovšem jejího koně, který se splašil a dívku shodil. Než ji obyvatelé zámku objevili, byla již mrtvá. Rytíř Turba dal na místě neštěstí vystavět dřevěný kříž, který ji měl připomínat.